Návrh výpravní budovy v železniční stanici Mladá Boleslav hl. n. vychází ze sémantiky nádražních budov. Návrh by tak měl být na jednu stranu srozumitelný pro cestující a na druhou stranu kontextuálním, ale zároveň moderním doplňkem stávajících pomocných nádražních budov v dané lokalitě. Jsou zde použity archetypy známé především z nádražních budov z přelomu 19. a 20. století (např.: sedlová střecha, nízký sklon střechy, výrazné přesahy střechy, nápadný sokl, markýza, ocelová konstrukce zastřešení nástupišť, částečně i hrázdění), ale i z pozdějších ikonických budov (např.: prosklení odbavovací haly v Havířově). Výrazným prvkem budovy jsou přesahy, které fungují jako zastřešení nástupiště, zastávky autobusu, schodiště do podchodu, stojanů na kola nebo jako markýza nad vstupy do budovy.
Návrh budovy svým vzhledem také reaguje na požadavek umístit do budovy velké množství technologií, které plošně převyšují část budovy určenou pro cestující. Dalo by se tak říct, že je budova pravděpodobně důležitějším technologickým objektem než významným dopravním uzlem pro cestující. Vzhled budovy se tak mění od východu k západu. Na východě, blíže k městu je budova více prosklená, užší s důstojným rozptylovacím prostorem a výraznějšími přesahy střechy. Tato část patří především cestujícím. Na západě je budova méně prosklená, lapidárnější, s menšími přesahy a širší. Tato část patří technologiím a zaměstnancům zajišťujícím provozuschopnost na dráze.